Nožířská tradice

Nůž patří mezi první lidské nástroje, které člověku umožňovaly přežití, chránily jej v nebezpečných chvílích, pomáhaly mu porcovat potravu, osekávat větve, možná i vyrábět oděv nebo upravovat účes. V průběhu tisíciletí se měnily a zvláště v novodobých dějinách stále mění materiály a veškeré technologie, podstata nože spočívající v dokonalém spojení rukojeti s čepelí ale zůstala stejná. Přestože dnes používáme nůž i k poněkud odlišným druhům činností, univerzální nože neztratily na své popularitě; v kuchyni si však již vybíráme podle konkrétního použití: nůž s pilkovitým ostřím na ovoce a zeleninu, s vlnitým ostřím na chléb, nůž na dorty, na zmrazené potraviny, na maso, na nudle atd. Svoji roli hraje samozřejmě i tvar a materiál rukojeti stejně jako druh použité oceli a kvalitní ostří. Správný nůž ve správné chvíli je neocenitelným pomocníkem šetřícím čas i energii.

Nožířství zaznamenalo v českých zemích prudký rozvoj zejména od druhé     poloviny 15. století, kdy se začalo rozvíjet cechovnictví; symbolem nožířů se tehdy stal znak tří stříbrných dýk. Vedle mečů a dalších zbraní, zejména kordů, šavlí a tesáků, vyráběli tehdejší nožířští mistři i lékařské nástroje, břitvy, nože, nůžky a další předměty denní potřeby.

S nebývalým rozvojem tohoto odvětví souvisí tři velké postavy světové historie - portugalský princ Jindřich Mořeplavec a španělští králové Ferdinand II. Katolický a Isabela I. Kastilská, kteří všemi silami podporovali zámořské objevitelské plavby a kolonizační snahy evropských velmocí, vedoucí ke zvýšení výroby zbraní všeho druhu. Ruční nožířská výroba postupně stále více přecházela v manufakturní a nakonec v 2. polovině 18. století ve výrobu tovární. V této době se již rozvíjelo nožířství i ve středočeských Sedlčanech.

• Sedlčany 
• Vznik KDS Sedlčany 
• Rozvoj firmy (1950-2000) 
• Současnost aneb "KDS dnes